Rudi

Z Brutalčeku je už dávno festival svetového mena, až tento rok som však naplno vnímal štatistickú zaujímavosť, ktorá bola podľa usporiadateľov skutočnosťou už vlani – zahraničných návštevníkov je viac než Čechov a Slovákov. Pestré publikum, pestrá dramaturgia v tradičných medziach extrémnej gitarovej muziky – aj napriek drobným výkyvom počasia sa Brutal Assault 2013 do mojich spomienok zapíše vo veľmi pozitívnom svetle.

Hviezdami štvrtkového programu boli u mňa WHITECHAPEL, najbrutálnejšia kapela festivalu, definícia súčasnej extrémnej hudby. Potešili ma PHILM, DOWNSET, výborní boli štandardne DYING FETUS a aj GOJIRA, hoci nadávky a wall of death sa mi k týmto Francúzom vôbec nehodia. ANTHRAX nesklamali, na rozdiel od nudných ENTOMBED či už tradične hrôzostrašných FEAR FACTORY. Je pre mňa záhadou, že Burton s takýmito vokálnymi „kvalitami“ vôbec vyjde na pódium.

Piatkový program patril liverpoolským džentlmenom CARCASS. Mali fantastický zvuk, hrali ako z veľkej knihy a Jeff Walker je skutočne výnimočný frontman. Vynikajúci set odohrali CULT OF LUNA, nesklamali MESHUGGAH, OBSCURA, KATALEPSY či slovenskí ATTACK OF RAGE. Nepríjemne prekvapil Anders Fridén, ktorý stojanom od mikrofónu skrvavil vlastného zvukára. Chcelo by to zrejme posedenie u psychológa či iného odborníka na zvládanie hnevu a agresivity.

Najlepšia hudba sa hrala v sobotu. PRIMORDIAL by si už zaslúžili nočnú hodinu – aj ich druhé vystúpenie na Brutale bolo epické. LEPROUS podľa očakávania čarovali a keď sa k nim pridal IHSAHN, história tohtoročného festivalu sa písala tučnými zlatými písmenami. CLAWFINGER, MADBALL a HATEBREED valcovali fanúšikov po stovkách. Sklamali BORKNAGAR a najlepšie vystúpenie celého Brutal Assaultu 2013 predviedli OPETH. Inteligentná, dospelá, zrelá hudba od nesmierne talentovanej a precíznej kapely – „Atonement“, „Deliverance“, „Blackwater Park“ či akustická verzia „Demon Of The Fall“, to všetko s dokonalým zvukom – klobúk dolu, páni.

TOP: OPETH, CARCASS, CULT OF LUNA, IHSAHN, HATEBREED, cerstvapasta.cz, vietnamský zelený čaj & pu-erh, neustále pribúdajúce organizačné drobnosti a vylepšenia festivalu

Hooya

Vítězství metalové hudby nad nestabilním počasím. I tak nějak by se dal s troškou nadsázky charakterizovat osmnáctý ročník festivalu Brutal Assault.

Přes všechny patálie s vedrem a následnými nepravidelnými sprchovými sekvencemi se v josefovské pevnosti odehrála velká představení. V některých případech déšť působil jako stimulant, který dokázal nastartovat úplně novou hranici působivosti. To se týkalo čtvrtečního vitálního setu thrasherů ANTHRAX a především pak dojemného vystoupení ORPHANED LAND v nefalšovaném lijáku. Pátek se vůbec stal nejlepším dnem. Američtí veteráni PRO-PAIN výstavně odprezentovali učebnicový hardcore, francouzští ALCEST v podmračném večeru byli skoro stejně působiví jako v loňských nočních hodinách a FIELDS OF THE NEPHILIM působili jako hodně příjemné zpestření.

Nastřádané vjemy však byly rázem smeteny ze stolu, když na pódiu stanuli rytmičtí králové MESHUGGAH. Ti mě svou suverenitou, absolutní přesností, světelnou precizností a naprosto zabijáckým soundem doslova konsternovali. Na dostřel se tomuto zážitku přiblížili nekompromisně drtící klasikové CARCASS, dále hypnotičtí CULT OF LUNA, v narvaném klubu kralující SOLEFALD a švédští kouzelníci OPETH se setem, který pravděpodobně vyvolal různé reakce, což se dá aplikovat i na kontroverzní výstup živelných Čechů HENTAI CORPORATION.

Na druhé straně barikády bohužel stanul dvouzápřah, od kterého jsem čekal nejvíce. Ani jeho veličenstvo IHSAHN nedokázal zvrátit pohromu, kterou za sebou zanechali jeho dvorní posluhovači. Pohled na Einara Solberga, předáka LEPROUS, jak se odděn v černém fraku vlní okolo kláves a svým falzetovým počínáním feluje mikrofon, mě bude strašit ještě hodně dlouho. Tohle není metal, jaký mám rád. Víc jsem čekal od TESTAMENT, nudili mne ENTOMBED, smál jsem se při CARPATHIAN FOREST, předčasně jsem musel opustit set BORKNAGAR, který zřejmě měl za úkol překonat MANOWAR v rekordní hlasitosti koncertu. O parodii na zpěv ve FEAR FACTORY se raději nebudu podrobněji rozepisovat.

TOP: MESHUGGAH, CULT OF LUNA, OPETH, SOLEFALD, ORPHANED LAND, CARCASS, HENTAI CORPORATION

ANTITOP: LEPROUS, úsměvní ENSIFERUM a podobným způsobem zábavní CARPATHIAN FOREST, zvuková vražda BORKNAGAR, metalová Anička Dido v řadách FEAR FACTORY

RIP

Tento ročník budu mít nadosmrti spojený s tím, jak mě CLAWFINGER vrátili o patnáct let nazpět. Jejich vystoupení byla ryzí párty a já při nich blbnul jako patnáctiletý nevybouřený puberťák. Také ho budu mít spojený s IN FLAMES, kteří se v podnapilém stavu chovali na scéně vůči personálu a zvukaři jako totální troubové, což vyvrcholilo třeba i tím, že po zvukařích zpěvák Anders „naférovku“ hodil stojan od mikrofonu, kterým se „trefil“. Tento rok bylo trochu aprílové počasí, kdy jeden den sluníčko peklo, druhý den lilo a třetí den bylo počasí naprosto ideální. Překvapilo několik kapel, od kterých jsem vlastně moc nečekal, že mě budou bavit. Mezi nimi třeba CARCASS a DEVILDRIVER.
Areál opět doznal změn, přibyly další drobné dekorace a bary na super místech, dokonce i na přírodní tribuně. Nad scénou sice chyběla velká brutalassaulťácká orlice, ale od Shindyho je slíbeno, že příští rok bude… a bude lepší a větší!

TOP: CLAWFINGER, NOVEMBERS DOOM acustic, ATARI TEENAGE RIOT, PHILM, ORPHANED LAND

Louis

Mé první dojmy z Brutal Assaultu 2013? Těžko je popisovat, když mám vlastně jen jeden. Bylo to naprosto skvělé! Počasí, atmosféra, lidé, areál, dramaturgie, která vás nenutila vůbec k ničemu, ale zároveň nabízela úplně všechno... bylo to prostě přesně takové, jaké si to jen fanoušek extrémního metalového žánru může přát a čert vem třeba ne vždy úplně stoprocentní zvuk na levé „Jägermeister“ stage. Skvělé bylo, že lidé nezapomněli na již nějakou dobu nehrající DOWNSET a přesně věděli, že je nutné, aby zahráli „Anger“, skvělé byly bubenické orgie Davea Lombarda, skvělé bylo, že po předlouhém pátku nikomu nevadilo čekat na OVERKILL skoro do dvou v noci, skvělé bylo jak ještě dlouho po skončení „The Price We Pay“ zírali CLAWFINGER na dav, co stále dokola zpíval jen před chvíli doznělou ústřední melodii skladby, a skvělá byla třeba i zbrusu nová skladba BEHEMOTH „Blow Your Trumpet, Gabriel“. Takových okamžiků, které bych tu všechny jen těžko dokázal hned napoprvé vypsat, nabídl festival opravdu bohatou zásobu a přesně to jej učinilo základem pro jeden velikánský a skrznaskrz pozitivní zážitek, který si letos z Josefova musel odvážet úplně každý.

TOP 8: DOWNSET, ENSIFERUM, ANTHRAX, ORPHANED LAND (v brutálním slejváku), MALEVOLENT CREATION, TRIVIUM, CLAWFINGER a BEHEMOTH.

Milda

Pro mě osobně jediný důvod, proč jsem se na BA poslední den vůbec vypravil, byli BORKNAGAR. Trošku mě sice zklamalo, že nevystoupil pan Vintersorg (zastoupil ho Athera ze SUSPERIE), ale co se dalo dělat? Nic. Srdcem i duší této kapely je ovšem Oystein a ten naštěstí dorazil, stejně jako zbytek očekávaného ansámblu. Využil jsem nacpané druhé stage u OPETH (kňourání, pidlikání, nuda a otrava, která hrozně zdržovala těsně před BORKNAGAR), abych si zarezervoval výhodné místo pro koncert Norů a už během zvukovky to byla zábava – hoši s publikem čile komunikovali, fotili si nás a zejména největší star souboru Simen byl opravdu bezprostřední. Kapela neponechala nic náhodě a zahrála průřez všemi deskami, včetně „Dawn Of The End”, což bylo pro mě osobně něco jako splněný sen. Velká škoda, že kvůli časové prodlevě nebylo možné uspořádat autogramiádu skupiny. To byla trošku kaňka, na jinak velmi povedeném zážitku. Jo a abych nezapomněl, za bicími seděl Baard Kolstad.

Dále bych zmínil IN VAIN, naději norské scény, která sice neprovedla kdovíjaký kopanec do zadku, ale díky sympatickému a skromnému vystupování si přihlížející diváky určitě získala. Mimochodem, za bicími hostoval Baard Kolstad.

A ač jsem, jak už jsem zmínil, na BA dorazil hlavně kvůli BORKNAGAR, musím přiznat, že největší zážitek večera mi připravilo duo SOLEFALD (v koncertní praxi vlastně septet). Doplněni o kompletní sestavu IN VAIN uvolnili vagón plně naložený jejich multižánrovým materiálem, ze kterého servírovali to nejlepší – „Sun I Call”, „ Backpacka Baba”, „U.S.A. Don´t Exist”, nebo „C.K. II Chanel N*6”. Dokonalá show, výteční oba frontmani, obrovský příval pozitivní energie. No a za bicími, co byste řekli, hostoval Baard Kolstad.